"Nice To Meet You" Book - Snatch #1

23. září 2012 v 13:49 | WhiteSparkle |  Nice To Meet You Book
Stránka www.dailymail.co.uk včera večer zveřejnila 1. úryvek z autobiografické knihy Jessie J "Nice To Meet You", která vychází 27. 9. 2012! Je obsáhlý a objevily se v něm některé, zatím neviděné fotky. Přeložila jsem to pro vás, přeji pěkné počtení, dalo mi to pořádnou práci! A samozřejmě kopírujte se zdrojem.


"Vždycky jsem nesnášela, když mě někdo udržoval v nevědomosti, pokud přišlo na zdraví. Jestliže onemocním, řekněte mi to. Jestliže onemocní někdo jiný, řekněte mi to. Jestliže moje výsledky nejsou normální, řekněte mi to. Už odmalička jsem chtěla vědět, co se děje, abych se na to mohla připravit a stát se silnější, až s tím budu bojovat.

Úplně poprvé, kdy se mi něco stalo, bylo, když jsme byli v Epping Forest. Vraceli jsme se k autu po dni venku a můj táta řekl: "Dejme si závody," takže jsme začali běhat a já zkolabovala.

Protože jsem byla trochu teatrální a šílená, táta si myslel, že si jen dělám srandu. Ale já se nemohla pohnout a nemohla jsem ani dýchat."

Altered image: Pop star and Voice judge Jessie J today, as far cry from her childhood as a sickly girl

VÍCE V CELÉM ČLÁNKU



"27. března 1988, jsem se narodila na podlaze, někde mezi postelí rodičů a nočním stolkem, doma, v Seven Kings v Essexu. Kolem krku jsem měla omotanou pupeční šňůru, takže jsem byla pěkně fialová, když jsem přišla na svět.

Moje sestry Hannah a Rachel byly obě u toho - byla to intenzivní rodinná zkušenost - a já dostala jméno Jessica Ellen Cornish. Abych byla upřímná, pro "J" v mém uměleckém jménu není žádný důvod (vždycky mám pocit, že tím lidi hodně zklamu, když to říkám).

Měla jsem šťastné, dobrodružné dětství - pobíhání v dešti, etapa ve škole, přespávání a kempování v zahradě, abychom se 'zocelily'. Táta brával mě a sestru na plavání a poté jsme chodili do Wimpy na brambůrky a mléčné koktejly. Každých asi 5 let jsme jezdívali na Kofru nebo na Mallorku, ale do Cornwallu jsme jezdili každý rok a zůstávali tam v karavanu.

Toho dne v Epping Forest s mým tátou mi bylo okolo 7 let. Uvědomil si, že je to vážné, naložil mě do auta a jel se mnou do nemocnice. Bála jsem se a byla jsem zmatená. Když je vám dobře a najednou se něco jako tohle stane a vy nevíte proč, je to děsivé.

Early days: Jessie as a secondary school pupil
(Jessie na střední)

Můj táta má onemocnění srdce, Wolff-Parkinson-White syndrom, takže byl vždycky skvělý ve vysvětlování toho, co cítím, když jsem to poprvé začala zažívat. Jako on, já mám nepravidelný srdeční tep.

Nejhorší věcí, když se vám objeví problém se srdcem, jsou testy kontrolující činost srdce, kdy máte na sobě jen podprsenku, zvlášť, pokud s vámi začíná cloumat puberta. Pokud jste mladí a kolem vás je spousta doktorů, která do vás šťouchá a pobízí vás, trapnost převáží strach.

Byly časy, kdy to také bylo bolestivé. Velkou část svého dětství jsem byla na beta-blokátorech (léky, které se snaží dostat srdce do správného rytmu). Vedlejším účinkem ale byl nízký krevní tlak, pamatuju si, jak jsem hodně kolabovala a mívala záchvaty. Byla jsem nemocná, hubená holka s lehce zeleným odstínem pleti kvůli těmto lékům, pořád pendlující mezi nemocnicí a domovem.

Nastaly situace, kdy jsem se chovala normálně a zničehonic jsem zkolabovala. Jen tehdy si lidé uvědomili, že nejsem v pořádku. Takže jsem se stala velmi schopnou ve skrývání toho všeho a vím, že jsem v tom dobrá i teď.

I když jsem byla v nemocnici často, vždycky kolem mě byly děti, jejichž zdravotní stav byl ještě horší. Naštěstí jsem v nemocnici nikdy nebyla tak dlouho, abych si v ní vytvořila svůj život, abych tam měla kamarády a abych tam chodila do školy.

Píseň 'Big White Room' jsem napsala v nemocnici Great Ormond Street Hospital , když mi bylo 11 let, naproti klukovi stejně starému. Pamatuju si, jak jsem se v noci vzbudila a slyšela jsem ho modlit se, protože měl druhý den podstoupit transplantaci srdce.

To bylo poprvé, co jsem se viděla víru a náboženství takhle blízko a co jsem vlastně viděla někoho, kdo se modlí za svůj život. Byl na kolenou, se všemi těmi hadičkami kolem sebe a modlil se. Zemřel další den. Pokaždé, když zpívám tuhle píseň, v hlavě jí věnuju tomu klukovi.

Ačkoli většina dětí na základní škole se mnou byla zadobře, byli i tací, kteří byli hrozní. Moje kůže byla zelená a já vypadala nemocně. Měla jsem zapadlé oči, velké zuby a obrovskou ofinu.

Můj cop měl přitom jenom kolem čtyř pramenů vlasů. Smutné časy.

Bylo několik dětí, které byly zlé. Šikana se stala něčím, o čem jsem cítila potřebu psát písně. 'Who's Laughing Now' je upřímné: Děti mi opravdu vysouvaly židle, když jsem na nich seděla, házely mi kameny na hlavu. Šikana nikdy nebyla hrozná: Nikdy mě nezmlátily, například. Někdy totiž slova bolí více, než modřiny.

Ale měla jsem tu nejúžasnější mámu a tátu a rodinu, za kterou jsem mohla jít domů. Ne všechny děti to tak měly.

Chodila jsem na střední Mayfield Secondary School, dolů po ulici od našeho domu. Obě moje sestry tam byly za ta hlavní děvčata. Ale mně se prostě určité věci do mozku nevsakovaly. Jsem inteligentní, ale nejsem akademický typ. Nejsem někdo, kdo cvičí s obrovskými počty. Pamatuju si, jak jsem dostala 4% z testu ze zeměpisu, no a dodneška bojuju s tím, když mám na mapě počasí najít Londýn.

Na střední jsem nezpívala, protože jsem se necítila podporována školou - což je asi důvod, proč mě tam zpátky nikdy nepozvali.

Rising star: A young Jessie singing while on holiday in Cornwall
(Jessie na prázdninách v Cornwallu)

Family affair: A young Jessie in 2003 with her parents, Rose and Stephen. She grew up in Essex
(Rok 2003 - Jessie s rodiči Rose a Stephenem)

Učitel hudby na té škole podle mě hudbu nikdy vyučovat neměl. Cítila jsem, že nevěděl, o čem mluví. A ani nebyl milý.

Nebylo mi umožněno být ve školním sboru, za který byl on zodpovědný. Některé maminky říkaly, že tam jsem jako pěst na oko, protože jsem byla příliš hlasitá - to není ta nejmilejší věc, kterou můžete v 11 letech slyšet. Byla jsem tak rozčílená. Užila jsem si střední, ale abych byla upřímná, jenom jsem jí chtěla projít, abych mohla dělat to, co miluju.

První slova, která jsem řekla, byla 'jam hot' z písně 'Dub Be Good To Me'. Bylo mi něco přes rok, tuším. Moje sestry to neustále zpívaly, takže jsem si z té písně asi vybrala tu nejlehčí část, abych jim mohla odpovědět.

Moje první nahrané vystoupení bylo ve 3 letech: Zpívala jsem 'Twinkle, Twinkle, Little Star' na magnetofon v karavanovém parku.

Nikdy jsem nepřestala zpívat - zpívala jsem všude, kam jsem šla.

Škola Wenn Stage School byla na konci naší ulice v Seven Kings a já tam chodila několikrát týdně. Začala jsem s baletem a skončila jsem tím, že jsem tam byla každý den a dělala všechno - divadlo, zpěv, jazz. Hodně.

Také jsem byla podepsaná pod divadelní agenturou a dostala jsem role v reklamách a nakonec i ve West End divadle. Dostávala jsem 50 liber za odpolední představení a 75 liber za večerní.

Stateside: Jessie performing in LA for the first time
Když mi bylo 11, hrála jsem postavu Brata ve hře Andrewa Lloyda Webbera ' Whistle Down the Wind'. Jednou jsem byla uprostřed své písně 'When Children Rule the World' a zakopla jsem do orchestřiště.

Udělala jsem to nejúžasnější salto vzad - noty letěly do vzduchu a já spadla přímo na dirigenta, který byl v naprostém šoku. Tak vzniklo mé divadelní jméno: Brat Pitt (Spratek Pitt)

Poté, co jsem tuhle roli dostala, jsem si uvědomila, že by se můj koníček mohl stát mou kariérou.

Necítila jsem, že by byl můj zpěv povzbuzovaný na místní střední škole, ale když jsem se ucházela o možnost studovat na BRIT School for performing arts v Croydonu, zamilovala jsem se do té svobody toho všeho. Byla jsem tak šťastná, když jsem se tam dostala! Byla jsem připravená pracovat tvrdě a naučit se více o tom, co miluju.

Měla jsem přátele napříč všemi sortami. Znala jsem Adele: byly jsme ve stejném ročníku. Scházely jsme se o obědech a jamovaly spolu. Zpívaly jsme písně, které jsme napsaly a vystupovaly, kde to jen šlo.

Když se Adele začala proslavovat - stará absolventka BRIT Amy Winehouse už tehdy byla slavná - byla to skvělá příležitost, jak pozorovat a učit se.

Poté, co jsem byla zachycena ve stanici London Bridge na cestě do školy BRIT, stala jsem se vlasovou modelkou pro Vidal Sassoon. Na hlavě jsme měla všechno, co si jen vybavíte - od mohykána po mullet (typy účesů), modré, zelené, červené, jmenujte si sami.

Bylo to divné, protože po Oxford Street jezdily autobusy s mým velkým obličejem. Mohla jsem se tehdy cítit trapně, ale peníze jsem použila na lekce zpěvu a viděla jsem svět - Japonsko, Španělsko, Německo - i když jsem měla šílené vlasy.


Pracovala jsem tvrdě - dělala zkoušky, modeling, zpívala jsem v dívčí skupině (Soul Deep). Dokonce jsem měla o víkendech brigádu v Hamleys. A stalo se to v Hamleys, když jsem začala pociťovat mravenčení ve své pravé noze a ruce.

Pár minut jsem to ignorovala, ale začalo se to zhoršovat.

Zavolala jsem tátovi, ten mi řekl, ať okamžitě jedu do nemocnice. Myslela jsem si, že budu v pohodě, ale pak mě začala bolet pravá noha. Myslela jsem si, že mám infarkt - hodně pomalý infarkt. Nemohla jsem dýchat.

Nevím, jak jsem to dokázala, ale nastoupila jsem do vlaku domů a dostala se až na místní kliniku. Tam jsem začala cítit v hrudníku hrozné bolesti, necítila jsem pravou ruku, moje pusa se na pravé straně nehýbala a na pravé oko jsem viděla rozmazaně.

Sedla jsem si u doktora a ten mi řekl: "Nechci vás děsit, ale volám záchranku, protože máte malou mrtvici."
Já na to: "Dop*dele, to je dramatický! Myslela jsem si, že mám chřipku!"

V nemocnici ke mně přišli doktoři a šťouchali mě do nohy, ale já nic necítila. Bylo to opravdu, opravdu strašidelné. Už jsem nebyla malá holka, bylo mi 18 a já byla daleko více informovaná o tom, co se děje - což bylo něco jiného, než když jsem byla malá.

Judging panel: Jessie with her Voice co-stars Tom Jones (left) and Will.I.Am
(jako koučka v Hlasu Británie)

Last word: Jessie in the video for her bullying riposte Who's Laughing Now
(Who's Laughing Now videoklip)

V nemocnici jsem byla 2 a půl týdne. To znamenalo, že jsem musela opustit BRIT School o 4 měsíce dříve.

Díky Bohu, že jsem předtím pracovala pořádně tvrdě, protože jsem měla 3 rozdílovky a nepotřebovala jsem opakovat žádný ze svých testů.

Trvalo měsíce, než jsem se zotavila ze své mrtvice. Když jsem už byla na nohou, váha, kterou jsem získala, začala klesat. Trvalo nějakou dobu, než jsem nabrala sílu a znovuzískala svalstvo, které jsem ztratila.

Kromě mé pravé strany, která je bolavá, když jsem unavená a kromě nervů, které mám zachycené pod rukou, jsem v pohodě.

Moje zdraví není tak špatné, jako bylo předtím. Ani trochu. Ale pořád jsou chvíle, kdy se musím ujistit, že se o sebe správně starám a nikam se příliš neženu. Musím být realista.

Takže teď, když jsem unavená, musím odpočívat, brát vitamíny a starat se o sebe, jak jen to jde. Je těžké zůstat v pohodě 24 hodin, 7 dnů v týdnu, a když onemocním, vždycky lidi zklamu, protože mám práci nalinkovanou na každý den. Je to ten tlak, když víte, že vás nikdo nemůže nahradit. Pokud je můj bubeník nemocný, někdo jiný ho může na pár show zastoupit.

Když jsem nemocná já, nemůžu za sebe poslat někoho, kdo jako já jen vypadá."

© PŘEKLAD JE MÁ PRÁCE, KOPÍRUJTE SE ZDROJEM

(kratší úryvek o Jessiině loňské zlomenině nohy přeložím později)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Verča a HeDDy Verča a HeDDy | Web | 23. září 2012 v 13:51 | Reagovat

krásné fotky:)

2 tay-swift-team tay-swift-team | Web | 23. září 2012 v 14:08 | Reagovat

tu knížku chci!

3 Noelle Noelle | Web | 23. září 2012 v 14:13 | Reagovat

Skvělý překlad,how awesome :)

4 Đeborah* aff Đeborah* aff | Web | 23. září 2012 v 18:36 | Reagovat

Nádherné!! ♥

5 Katie* Katie* | Web | 23. září 2012 v 18:39 | Reagovat

Páááni... Jsem moc ráda, že jsi tento delší úryvek z její knihy přeložila! Udělalo to na mě dojem. Nejvíc asi to s tím klukem, který bohužel neměl štěstí, ale snad je teď na lepším místě a ví, že Jessie zpívá pro něj... A pak taky ta poslední část s tou její mrtvicí. Musím říct, že Jessie má působivý život, ačkoli se jí toho stalo poměrně dost smutného a špatného... Obdivuju na ni to, že se nikdy nevzdává a že má takovou obrovskou sílu :)

6 Nellanie Nellanie | Web | 23. září 2012 v 19:04 | Reagovat

Tak tohle je tak emotivní...je to jen úryvek a mně už se chtělo brečet! Už se těším až tu knížku budu držet v ruce a sama číst! Abych měla kapesníky pořád u sebe!

7 Mirco Mirco | Web | 23. září 2012 v 23:00 | Reagovat

tu knihu musim mat..skvelo to zacina :)

8 Mathew Mathew | Web | 24. září 2012 v 10:40 | Reagovat

Uzasne fotky, a ako to s tym ako zkolabovala to ma dostalo, chuda, idem si to vsetko docitat, super uryvok :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama